Ornamentu dýchá na záda Darwin

Obouruční ornamentální kreslení, in: Liberty Tadd, New Methods of Art Education, New York 1899, Archiv Moravské galerie v Brně.

Od druhé poloviny 19. století se v Evropě a později i na severoamerickém kontinentě zakládaly uměleckoprůmyslová muzea a školy. Důvodem nebyl jen ekonomický zájem, ale i tehdejší přesvědčení, že krása předmětů kladně ovlivní etiku společnosti. Důležitou roli u dekorativních předmětů sehrál ornament. Šlo jen o nudné kudrlinky, anebo se i zde objevovaly experimenty a „tiché umělecké revoluce”? Na to chce odpovědět právě probíhající výstava v Moravské galerii v Brně nazvaná Po stopách moderny. Tiché revoluce uvnitř ornamentu.

Francouzský keramik Bernard Palissy v 16. století na svých vázách dosáhl dokonalého ornamentálního tvaru tak, že odléval skutečná těla – ještěrek, korýšů, hadů, brouků, motýlů, šneků či žab. Mrtvá tělíčka aranžoval provázky; jindy však do předem připravené kompozice vpouštěl i živá stvoření. Do dekorativního řádu pravidelných rytmických vlnovek tím vstupuje nahodilý tvar, který svým pohybem, „tancem smrti”, vytvořilo zvíře. Na konci 19. století, ve víru ornamentů, pak byly Palissyho dekorace hojně napodobovány. Mohou nám to v Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně připomenout vázy s ještěrkami nebo modely s tímto plazem, které byly používány na odborných a řemeslných školách při výuce.

Principy dobové výuky ornamentální nauky a dekorativního kreslení nám svým obsahem odkrývají fascinující svět „umělecko-biologických laboratoří”. Zacílení na přírodu, jakožto inspirační zdroj nebyl nikterak náhodný. Správný, harmonicky a symetricky vyvážený ornament reprezentoval vitální sílu, která mrtvou hmotu předmětů např. knižních předsádek, látek, tapet, keramiky, skla, ale i architektonických fasád oživuje, animuje a chrání před holou prázdnotou. Vzpomeňme charakteristické rostlinné tvary symbolizující sílu přírody v jejím cyklu pučení, rozpuku nebo uvadání. Přírodní vědy se staly modelem vědeckosti, a tak ornamentální nauka naplno využívala nové poznatky a metody z oboru biologie, mineralogie či zoologie. Dokonalost přírody, posílená fenomenálním dílem a teoriemi Charlese Darwina, byla nejen žactvu dávána za vzor vhodný následování.

Umělecko-biologické laboratoře

Žákům se doporučovala četba populární přírodovědecké literatury, nutností byla práce s vlastními herbáři; hojně se užívaly i mikroskopy nebo kompendia ornamentálních předloh a tabulí znázorňujících drobnohledné (mikroskopické) struktury listů rostlin, řezy dužninami plodů, obrazce kůry stromů, obrazce motýlích křídel, hmyzu. Oblíbená byla též zobrazení fosílií, přesliček, řas a mechů. Mikroskopická zobrazení a ornamentální předlohy studenti různě kopírovali pro rozvoj vizuální paměti a imaginace. Tato část výstavy je návštěvníkům kupříkladu prezentována ornamentálními předlohami pocházejícími z „bible” Angličana Jonese Owena – Grammar of Ornament z roku 1853 a veskrze bohatou ukázkou z dalších publikací z přelomu 19. a 20. století, jež významně formovaly jak ornamentální výuku, tak vznikající / výsledný ornament.

Zmiňme třeba La Plante et ses applications ornementales a Méthode de composition ornementale od Francouze Eugene Grasseta, Formenwelt aus dem Naturreiche od rakousko-německého kreslíře a fotografa Martina Gerlacha, který svou publikací ovlivnil představitele uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte. Ostatně tvorba Josefa Hofmanna z WW je v Uměleckoprůmyslovém muzeu aktuálně zastoupena i další výstavou Prostřený stůl. Zajímavé jsou i listy z knih Francouze Maurice Pillard-Verneuila, který spolupracoval třeba s Alfonsem Muchou, s jehož secesními ornamenty se taktéž v prostorách výstavy setkáváme.

Thomas Weigner, Motýl Caligo Atreus a jeho barevné struktury, Předlohy pro dekoratéry, Warnsdorf 1906, Archiv Moravské galerie v Brně.

Bažantí pera nadchla i Darwina

Osobně jsem byla první částí výstavy přímo očarována, právě pro působivý, celistvý vhled do problematiky ornamentu, ve spojitosti s bohatými inspiračními zdroji z přírodních věd. Zaujal mě právě Darwin, u něhož autorka výstavy, Lada Hubatová-Vacková, zmiňuje, že byl estetismem dekoratérů i recipročně ovlivněn, když v revoluční knize O původu druhů z roku 1859 uvádí, že mutace a přežití jednotlivých druhů spočívá ve schopnosti účinné ochrany a v pohlavní přitažlivosti díky ornamentálnímu zbarvení. Autorka výstavy ve výpravném výstavním katalogu píše: „Darwin v knize píše o ,elegantních, vytříbených vzorech, jemného stínování’. Nejvytříbenější krásu nacházel v motivu opeření bažanta arguse, jehož zbarvení považoval za dokonalý projev evoluční i estetické fitness [vhodnosti].” Autorka ještě dodává, že ochrannou funkčnost vzorů ve vztahu k vizuální pozornosti příroda dlouhá léta ověřovala, a právě i díky tomu je vhodná k následování dekoratéry.

Ornamenty z bažanta arguse nebo ornamenty inspirované motýlem od Tomáše Weignera, který působil na varnsdorfské textilní škole a vydal též několik publikací, nás vedou od rostlinného k „zvířecímu” ornamentu a k dalšímu tématu. Divák se setká např. s textiliemi s dezénem od Kolomana Mosera zachycujícím mihotavý pohyb hejna ryb nebo dezénem od Vojtěcha Preissiga s letem vlaštovek. Ornament zde respektuje přirozený tělesný pohyb a jeho neustále se měnící dynamiku. V této kapitole nechybí ani zajímavé chronofotografické záznamy pohybu, které zrealizoval francouzský fyziolog Étienne-Jules Marey a které vyhledávali italští futuristé nebo avantgardisté Marcel Duchamp a František Kupka.

Ornament směřující k abstrakci

Tím se dostáváme k další neméně poutavé části výstavy, která zviditelňuje tiché revoluce uvnitř ornamentu, jež jsou spjaty s ornamentem abstraktního moderního umění. Ornament již není pouze kopírován a tu a tam schematizován, ale záměrně směřuje k abstrakci v moderním pojetí a tíh- ne k modernímu geometrickému základu. Ostatně kdyby veskrze abstraktní ornamenty nezahrnuli tvůrci Maurice a Adélaide Pillard-Verneuilovi do souboru předloh, mohli bychom je chápat jako svébytné abstraktní kompozice. I tyto kompozice divák na výstavě uvidí a dokonce s nimi může aktivně pracovat v rámci funkčního modelu kaleidoskopu. Neboť právě tyto kompozice byly určeny pro použití v kaleidoskopu, který dekoratérům posloužil jako cenná pomůcka, když část „obrazu“ pomocí zrcadel ihned znásobil. Skrze kaleidoskopické obrazce se diváci seznamují s tématem tvarové (gestalt) psychologie a s tématem teorie barev, protože ornament má být oku též vizuálně příjemným. Proto dle barevného kontrastu použití žluté v ornamentu často vyvažuje modrá a v případě červené barvy zase zelená. Barevné teorii se hodně věnoval právě František Kupka, od kterého jsou na výstavě k vidění abstraktní studie vzoru koberce vedoucí spíše k vesmírné inspiraci. Abstraktní, geometrická, moderní poloha ornamentu je na výstavě též reprezentována návrhy Františka Nožičky, Ladislava Sutnara pro Moravskou gobelínovou manufakturu ve Valašském Meziříčí nebo textilními, tkanými realizacemi designérky Marie Teinitzerové. Působivé jsou i kresby z roku 1904 od česko-německé umělkyně Katharine Schäffnerové, které ornament ukazují jako veskrze volný prvek plně pracující s autonomií uměleckého výrazu, nezatížen dobovými ornamentálními předlohami.

Kromě této skvostné výstavy kurátorky Lady Hubatové Vackové jsou v Uměleckoprůmyslovém muzeu k vidění i menší výstavy – keramika z období art deco od Huberta Kovaříka nebo Prostřený stůl Josefa Hoffmanna a Wiener Werkstätte, díky níž jsou diváci pozváni i do stálé expozice užitého umění a designu, kde mohou ornament či ornamentální tvar nábytku nebo nádobí sledovat v celé jejich kráse.

Text byl publikován v Literárních novinách:

Michala Frank Barnová, Ornamentu dýchá na záda Darwin, in: Literární noviny, roč. 24, březen, 14. 3., č. 11, 2013, s. 12-13.

Další publikační činnost autorky

video: David Lichtag, Moravská galerie v Brně 2014
,

Leave a Reply

Your email address will not be published.