Chtěla bych vyjádřit své nepochopení, jakým způsobem byl sestaven sborník k výstavě Grey Gold (viz At. č. 12/14), které jsem se zúčastnila. Jako jedna z 19 výtvarnic nad 65 let jsem byla předem informována, že bude vydán katalog, a to v rozhovoru se mnou, který je tam také otištěn. S napětím jsem očekávala, že se konečně dozvím něco podstatného o životě a práci ostatních umělkyň, které na svém díle pracovaly několik desítek let. Avšak k mému překvapení jakákoliv odborná uměleckohistorická studie, srovnávající výtvarné projevy různých osobností, která by pracovala s filozofií a uměleckými teoriemi doby, či zkoumající individuální výrazy a objevné postupy jednotlivých umělkyň v onom „katalogu“ zcela chybí.
Zato velmi objemné studie sociologického a psychologického charakteru s podrobnými seznamy odborné literatury informují diváky výstavy o výzkumu stáří jako specifické životní etapy, jež může zásadně determinovat tvorbu umělce. Hovoří o genderové problematice, kterou hledají kurátorky v současném umění, o podobných projektech v minulosti, o tom, kde vycházel který časopis. Informují, jaké v tom směru proběhly vzdělávací programy, jaké vyšly knihy,a studie. Nakonec se snaží rozhovory s umělkyněmi interpretovat ve smyslu feministicko- genderovém, aniž by braly ohled na jejich smýšlení. Jedná se tedy o samostatné vědecké úvahy o problematice, která není a nemůže ani být v okruhu zájmu vystavujících výtvarnic. V těchto úvahách nacházíme jen všeobecné zmínky o uměleckých záměrech pouze třech vystavujících. Nebyla tu podle mého názoru využita fundovaně příležitost propojit hledisko genderu a umělecké tvorby konkrétních vystavujících.
K odbornému výzkumu kurátorek mám tyto poznámky: výzkumem kreativity se u nás ještě za socialismu mnoho let zabýval PhDr. J. Hlavsa, který měl k dispozici vlastní výzkumné středisko, to jsem osobně navštěvovala v Praze, protože jsem s ním spolupracovala. Již v 70. letech se zabýval také výzkumem kreativity ve vyšším věku, k čemuž samozřejmě patřilo i bádání v historických pramenech. Vydal o tom publikaci, kde také použil mé zkušenosti z výchovy kreativity u dětí a mládeže.
Dále fakt, že kreativita prospívá zkvalitnění života ve vyšším věku, je obecně známý nejméně od počátku 20. století, ne-li od starých řeckých filozofů. Kurátorky výstavy píší o dvouleté výzkumné studii, ústící ve výukovém kurzu Pozdní tvorba modernistické generace českých a slovenských umělkyň. Myslím, že by měla být přístupná pro studenty dvouletého semináře na Fakultě umění a designu v Ústí n. L. ve skriptech, ale nic takového v dokumentaci výstavy nebylo obsaženo. Jistě by to zajímalo vystavující umělkyně, jakým způsobem byla hodnocena jejich práce, nebo zda šlo jen o problémy stárnoucích žen, zejména když podle kurátorek studie byla ucelením informací k uskutečnění výstavního záměru. Podle mého názoru velké odborné studie v publikaci Grey Gold tedy činí z pořadatele výstavy – Domu umění – pobočku sociologického ústavu Akademie věd a Fakulty sociálních studií v Brně, avšak kvalita publikovaných rozhovorů je při nejmenším problematická. Byly otištěny většinou bez korektur přímého nespisovného vyjadřování. Jistě v dobrém úmyslu pobavit čtenáře se tu najdou i určité slangové výrazy. Položené otázky, rozšířené do volných úvah kurátorek často svou délkou výrazně přesahují rozsah odpovědí respondentů. Také v rámci kvalitního průzkumu otázky kladené jednotlivým umělkyním by měly být shodné. Některé vystavující je dostaly předem, jiné nikoliv, některý rozhovor je velmi krátký, ukončení bývá náhodné, bez závěru, čtenář neví, zda rozhovory byly vůbec autorizovány. Může tak vzniknout dojem nepřipravenosti tazatelek, neprofesionality, nekoncepčnosti, jako by příprava textu rozhovorů neprošla žádnou redakční úpravou. Přitom samy kurátorky dávaly těmto nahrávaným rozhovorům větší význam než samotné výstavě (např. na str. 14 a jinde).
Co však je velmi závažné, oněch důležitých rozhovorů se odmítlo účastnit několik významných umělkyň, aniž by to kurátorky komentovaly či vysvětlily, tedy průzkum není kompletní. Stejně tak chybějící portrétní fotografie 7 umělkyň činí z publikace poněkud nesourodý a kusý celek, přestože u kvalitního katalogu se předpokládá úplnost.
Je mi líto, že musím vyjádřit své zklamání nad nevyrovnanou kvalitou publikace a nad tím, že nesplňuje tradiční nároky na výstavní katalog. Neobsahuje totiž ani soupis vystavených děl, ani CV autorek nebo alespoň přehled hlavních výstav. Také pro editorky publikace není důležité, aby divák věděl, co nebo koho v knize na kolážích z černobílých fotografií vlastně vidí. Vypadá to tak, že zmíněná publikace byla vydána jen pro přímé účastníky vernisáže, tedy jen pro známé a zasvěcené.
K tomu tedy směřuje moje poslední otázka: pro kterou zájmovou skupinu tato publikace na křídě, 248 str., vlastně vyšla?
V Ateliéru č. 12 ze dne 12. 6. 2014 PhDr. Ludvík Hlaváček ve své recenzi ukázal na jistou problematičnost koncepce výstavy Grey Gold a na příliš psychologizující záměry kurátorek, jež nemusí být v plné shodě se záměrem autorek-výtvarnic. Všímá si obtížnosti stanovení vyzrálosti díla vzhledem k věku autora. Poukazuje na záměr kurátorek, který spočívá ve snaze vidět uměleckou tvorbu přes prizma pokročilého věku, což přesně cituje z textu Anny Vartecké. Takové snahy o výklad díla shodně s L. Hlaváčkem považuji za zavádějící, neboť nemají nic společného s vytvářením díla a rozhodně neukazují bohaté vnitřní světy představ jednotlivých umělkyň.
Osobně se domnívám, že ze strany kurátorek v koncepci a výkladu smyslu výstavy daleko převážil sociologický důraz nad uměleckým pojetím, vlastní výtvarná činnost autorek byla pro ně zajímavá v podstatě jen vyšším věkem. Myslím, že pak opomněly z titulu svého výzkumu položit umělkyním praktickou otázku, jakým způsobem dosahují toho, že ještě tvoří, jakou například mají životosprávu, jaká provádějí cvičení, jak se starají o své zdraví a případně o rodinu konkrétně v této situaci, což by jistě veřejnost zajímalo a pro sociologicko-psychologické pojetí tvorby jsou to otázky základní.
Připomínám, že nejsem sama s takovými melancholickými dojmy z této publikace. Mám stále silnější pocit, že smysl té výstavy byl posunut do oblastí, s nimiž nemám nic společného, a proto se od takové publikační prezentace distancuji. Ani divák a ani čtenář se o umělecké práci vystavujících žen v podstatě nic nedozvěděl, publikovaný výzkum vztahu kreativity k věku je možné vztahovat k jakékoliv sociální skupině.
Pozitivem je samotné uskutečnění výstavy v krásných světlých prostorech Domu umění v Brně.
Dana Puchnarová
Pohled do expozice grey gold s dílem Dany Puchnarové.
Text byl otištěn v Ateliéru a na webu časopisu art & antiques:
Dana Puchnarová, Melancholické poznámky, in: Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, roč. 27, září, 25. 9., č. 19, 2014, s. 2.
Více:
Michala Frank Barnová, Re: Melancholické poznámky, in: Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, roč. 27, září, 25. 9., č. 19, 2014, s. 2.
Michala Frank Barnová, Lucie Vidovićová, Grey Gold – sestry v čase [rozhovor], in: Literární noviny, roč. 25, červenec, 13. 7., č. 7, 2014, s. 13.