„Made in England” z Brna

Výstavní pojednání o historii moravského textilního průmyslu

Výstava Brno – moravský Manchester vypráví dlouhý příběh o dnes již zašlé slávě zdejší výroby textilu, a to včetně pozoruhodných příběhů o technologickém pokroku i temnějších reálií. Podle autorky textu by se mohla stát ideální stálou expozicí v bývalých výrobnách.

V roce 1766 Johann Leopold Köffiller založil na brněnském předměstí, dnešní Lidické ulici, první manufakturu na výrobu sukna. Pro svou vynikající kvalitu byla sukna přirovnávána k francouzským a vyvážela se do celé rakouské monarchie, Itálie, Polska i Turecka. Fyzickou připomínku jejich existence sice definitivně překryla novodobá stavba Hotelu Slovan, skutečností však zůstává, že s nimi započal fenomén 250 let textilního brněnského průmyslu, který nyní vypráví autoři výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně, Andrea Březinová, Tomáš Zapletal a Kateřina Tučková.

Špionáže i dělnické bouře

Köffillerovy manufaktury, barvírnu na Křenové, valchy na Radlase a v Husovicích brzy následovalo zřízení dalších výroben. Významnou osobností pozdního osvícenství v Brně byl vedle Köffillera také Johann Heinrich Offermann, jenž svou výrobnu na jemná sukna otevřel na předměstí Mlýnský náhon, v místech dnešního OD Tesco u Hlavního nádraží. Výrobnu brzy přestavěl na patrovou továrnu, zaměstnal na jeden tisíc dělníků a zakoupil několik přilehlých pozemků, kde vyrostly okrasné i užitné zahrady. Jeho tovární odkaz následně modernizoval syn Karl, který zakoupil parní stroj, mechanizované tkalcovské stroje a pro vzorovaná sukna pořídil Jacquardovy stavy. Jako jeden z prvních také do svého podniku zavedl plynové osvětlení. Látky exportoval do Ameriky, Anglie, Egypta nebo na Balkán. Nechal vystavět téměř tři desítky domů na Offermanngasse, dnešní Vlhké ulici. Subvencoval přeměnu Lužánek na anglický park, založil Denisovy sady a osázel nedaleký Špilberk. Offermannovy továrny v Brně prosperovaly v dlouhém období mezi lety 1787 a 1928.

Vlákno po vláknu přibližují autoři výstavy historii vlnařské textilní produkce, která například v roce 1930 čítala na dvě stovky závodů a která z Brna především učinila moderní velkoměsto s jasným urbanistickým členěním. Na severu a západě vyrůstaly rezidenční čtvrti, zatímco dělnická obydlí, továrny, tkalcovny, valchy a vodní náhony byly soustředěny na východě a jihu v blízkosti vodních toků.

Výstava však není jednostranná, neukazuje pouze jednotlivé úspěchy a proces modernizace továren v rukou podnikatelských rodů. Na jedné straně představuje napínavý příběh hraběte Huga Salm-Reifferscheidta a lékárníka Vicence Petkeho, kteří z anglické špionážní cesty přivezli přísně střežené výkresy na výrobu spřádacích strojů vlny, které nakonec sestrojily Salmovy blanenské strojírny; nebo vypráví historii značky „Made in England”, jíž firma Paul Neumark opatřovala brněnské látky prvotřídní kvality a prodávala je anglickým obchodníkům, načež snad putovaly i k britské královské rodině. Na straně druhé, ale výstava nezastírá ani realitu využívání práce chudých žen a sirotků v dělnických kolektivech, bouřících se proti neúnosným čtrnácti hodinám pracovní doby.

Od učiliště k výzkumnému ústavu

Vlnařskou tradici v budově muzea, které též vzniklo zásluhou Moravského průmyslového spolku s majiteli textilních továren v čele, výstava předkládá s potřebným odstupem v několika samostatných kapitolách. Názorně připomíná, co všechno tato tradice do Brna přinesla, co zde během dvou a půl století zakořenilo, aby následně bylo vyrváno i s kořeny — procesem arizace (vyvlastněním majetku židovských podnikatelů), poválečným znárodněním, zprivatizováním v 90. letech minulého století až po současnost, kdy po zkrachování výrobny postupně pustnou.

V sále, který divákům oživuje vzpomínku na podmanivé “tiché revoluce uvnitř ornamentu” ze stejnojmenné výstavy konané zde před dvěma lety, jsou představeny přepychové látky inspirované historickými konvoluty gobelínů, liturgickými látkami a výšivkami ze 16. až 18. století, které majitelé továren cíleně shromažďovali do svých uměleckých sbírek. Zároveň průmyslníci sledovali moderní textilní trendy rozvíjející se u zahraniční konkurence, kupříkladu proslulé vídeňské firmy Philipp Haas & Söhne nebo anglické Henderson & Co. Leeds, a také jejich produkci přiváželi ze světových uměleckořemeslných výstav do Brna. S všestranným zájmem dbali na odborné vzdělání budoucích vedoucích pracovníků, a proto iniciovali vznik C. k. odborného učiliště pro textilní průmysl, dnešní SUPŠ ve Francouzské ulici. Učiliště disponovalo vlastními tkalcovskými dílnami s moderními stroji nejen pro vlněné zboží, ale také pro hedvábné a bavlněné tkaniny. K dílnám patřila rovněž barevna, bělírna, tiskárna, laboratoře a nakonec i výzkumný ústav.

Smoking a uniforma

Ačkoliv se jedná o textilně historickou výstavu, její autoři nezabředli do dějin složitých výrobních postupů o zpracování vlny či bohaté historie jednotlivých druhů zboží. I tyto kapitoly se ale na výstavě objevují v podobě inscenované výrobní haly či příkladů několika výsledných produktů — dámských kostýmů a kabátů nebo pánských vojenských uniforem. Příznačně zde tedy vidíme ženu v módním kabátku a muže pouze jako vojáka v Offermanově suknu, které výrobce dodával rumunským, srbským a osmanským armádám. Tato malá piha na tváři Brněnského Manchesteru zastiňuje i další prim zdejších továren – provorepublikové elegantní fraky a smokingy z exkluzivních, jemných černých suken, vyvážené do Ameriky, Austrálie nebo Jižní Afriky.

Tvůrci výstavy sázejí na prožitek ze znovuobjevené historie kořenů vlastního města. K němu vedle knihy Fabrika spisovatelky Kateřiny Tučkové na výstavě vybízí i neobvyklé vyzvání „prosím dotýkejte se” samotných vzorníků z 19. a 20. Století a továrních knih s ústřižky látek  — mezi nimiž najdeme filafil, kaviár, paví očko, esterházy, pepito, tatrsál, homespun, ševiot, šetland nebo tvíd. Mezi zažloutlými stránkami prosvítají dnešní vzorníky z Brněnské továrny plstí v Zábrdovicích a z Nové Mosilany v Černovicích jako jediní sirotci současnosti. Vlněna, znárodněný potomek firem Stiassni a Paul Neumark, obdržela na Dornychu jako všechny ostatní fabriky pohlednici: „zasíláme krásné pozdravy a sdělujeme, že v této firmě textilní výroba zanikla.” Zřejmě málokdo by si bez nynější výstavy vybavil jednu továrnu vedle druhé na dnes přehlíženém Cejlu a celé jižní části města. Zároveň bychom bez ní asi nepřemýšleli o zárodku nového začátku, který se snad skrývá v technikách netradičního prošívání vlněného rouna na stroji (arachne) nebo patentovaných netkaných textiliích art protisu, které v 60. letech minulého století vznikly právě ve Vlněně a které se dnes vrací zpět do rukou tuzemských i zahraničních modních návrhářů.

Očekávaný výstavní hit svědomitě připomenul noblesní příběh moravského Manchesteru, někdejší perly textilního průmyslu, v celé kráse a je vlastně škoda, že se tato výstava patrně nestane (?) stálou expozicí, která by vdechla nový život chátrajícím továrním budovám brněnských textilářů.

Michala Frank Barnová

Brno — moravský Manchester. 250 let metropole textilního průmyslu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská galerie v Brně, 12.12. 2014 – 12. 4. 2015

Text byl ve zkrácené podobě otištěn v kulturním periodiku A2:

Michala Frank Barnová, „Made in England” z Brna, in: A2, kulturní čtrnáctideník, roč. 11, březen, 4. 3., č. 5, 2015, s. 11.

fotografie: Moravská galerie v Brně

Další publikační činnost autorky

, ,