První akci otevřené umělecké skupiny FErUM inciovala zkraje roku 2008 Hapenning – Manifest FErUM umělkyně fotografka Darina Hlinková. Koncepčně se Hlinková inspirovala Abecedou Vítězslava Nezvala (1926) a zvláště pak její typo-fotografií pod taktovkou Karla Teigeho a tanečnice Milči Mayerové, kterou objektivem fotoapáratu zachytil Karel Paspa.
Fotografie hapenningu jsou k vidění zde;
***
Dále následovala výstava Vlasy, která se uskutečnila v Českých Budějovicích v květnu 2008 (5. 5. – 31. 5.) v rámci projektu Youth Art Opportunity, jenž zastupuje obrazar.com.
V rámci této výstavy se setkaly umělkyně Darina Hlinková, Hana Oplatková, SidiNA (umělecký pseudonym Zdeňky Řezbové). Autorky se věnovaly zajímavému fenoménu vlasů, který každá z nich specifickým způsobem zpracovala.
Např. Darina Hlinková pojala téma jako ryze intimní příběh kontrastující svým zasazením do všedního prostoru kadeřnického salonu. Na pozadí stříhaných žen, o jejichž osudu a životě vlastně nic nevíme jsou diváci/čky konfrontováni/ny s velmi osobními vzpomínkami na matku a babičku umělkyně, když přicházely o vlasy v důsledku chemoterapie. Autorka vzpomínky abstrahuje a nechává je znít až v téměř poetické, ale přesto velmi naléhávé formě; rovněž je doplňuje o vzpomínky a vztah k vlastním vlasům.
Hana Oplatková je ohromující ve své radikální akci, kdy si do svých krátkých vlasů vyholí holícím strojkem pruh. Gesto nám může připomenout prostředí nemocnic nebo i koncentračních táborů, přičemž primárním apelem bylo vymezení se k genderovým stereotypům “žena/muž a její/jeho vlasy”. Pakliže má mladá žena dlouhé vlasy, jsou častokrát stereotypně vnímány jako estetický prvek, který jí přidává na kráse a ženskosti. Jejich vyholení pak bývá vnímáno jako něco nepochopitelného a naprosto iracionálního, protože krásné vlasy k ženě stereotypně patří. Jenže proč by měly nebo proč musí patřit? Obdobně, když si muž oholí svou hlavu je stereotypně přiřazován k sympatizantům/tkám neonacionalistům a divák/čka v něm najednou přestává vidět normálního muže. Jako zbytečně revoltujícího klasifikuje muže i nadměrná délka vlasů. Obdobně negativisticky jsou vnímány dlouhé vlasy u starých žen či mužů.
Hana Oplatková svou akci vyholení pruhu vlasů rozvíjí i do další roviny, když z vyholených vlasů vytvoří nehmotné chomáčky, s nimiž si nejprve hraje a posléze maluje svůj autoportrét.
SidiNA (Zdeňka Řezbová) zpracovala tématiku vlasů zkrze barevné gumičky do vlasů. Gumičky, které zprvu sloužily, ať už už k estetickému zkrášlení a upravení vlasů, nebo jen k funkčnímu zachycení pramenů vlasů se stávají jakýmsi uměleckým objektem, jenž Zdeňka Řezbová sbírala různě po ulicích. V jejím podání jde pak o jakousi sbírku, která tomuto předmětu určitým způsobem navrací ztracenou estetickou funkci a zároveň neodebírá jeho historii – podobu, kterou získal odhozením na ulicích.
Výstavu Vlasy (2008) volně doplňují i teoretické texty Ladislava Zikmunda a Lenky Mynaříkové (obrazar.com), které nastiňují význam vlasů např. ve výtvarném umění doby renesance, baroka a romantismu; ovšem nevyhýbají se ani vizuální a filmové kultuře 20. století.
Videoprojekt Dariny Hlinkové je možné shlédnout na Youtube.
Fotografie a další informace k výstavě Vlasy (2008): zde;
Fotografie z výstavy, letáky a texty: Ladislav Zikmund, Vlasová kultura – kultura vlasů; Ladislav Zikmund,Přeliv nám vodrůstá… Aneb k jednomu mýtu populární kultury; Lenka Mynaříková, Vlasy jako fetiš zde;
***
Umělkyně Hana Oplatková se v rámci otevřené umělecké skupiny FErUM představila i jako tanečnice při příležitosti Performance k MDŽ (6. 3. 2008) v Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Performanci fotografovala Darina Hlinková: zde;
***
Na podzim roku 2008 uspořádala otevřená umělecká skupina FErUM prozatím poslední výstavu Jemně perlivá (15. 10. – 11. 11.) ve výstavním prostoru Na chodbě (Katedra výtvarné kultury – Pedagogická fakulta) ve spolupráci s Fakultou umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vystavujícími umělkyněmi byly: Jitka Géringová, Darina Hlinková, Tereza Chaloupková, Lucie Marčoková, Eva Mráziková, Zdeňka Řezbová a Michaela Spružinová.
Dá se říci, že volným pojítkem, kromě sympatií k FErUM, mezi vystavujícími umělkyněmi jsou studia na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. (Výjimkou je Jitka Géringová, která je odbornou asistentkou na Katedře výtvarné kultury Pedagogické fakulty.)
Pokud bychom měli v tvorbě umělkyň zvýraznit spojující momenty a východiska, pak by následující popis byl velmi nepřehledným a svou schématičností i notně nerealistickým. Autorky ve své tvorbě používají řadu médií a rozhodně v jejich tvorbě nepřevažují pouze genderové aspekty. Navíc umělkyně byly reprezentovány pouze výběrem několika děl, cyklů ze své tvorby.
Nicméně sekundárně samotná instalace děl zvýraznila např. v dnešní době velmi časté, nikoliv však nudné (!), aktuální téma mapování osobní paměti – vymezení svého života a života nejbližších lidí rodiny skrze fotografie a další ryze privátní předměty a artefakty.
K výstavě Jemně perlivá byl vydán také katalog:
Michala Barnová, Vendula Fremlová, Martin Kolář, FErUM – Jemně perlivá, FUD UJEP, Ústí nad Labem 2008. 12 s. ISBN978-80-7414-064-8
V současnosti je katalog bohužel nedostupný, a tak se případní/né zájemci/kyně mohou podívat na texty, které k výstavě vznikly a byly v katalogu reflektovány. zde;
***
V průběhu roku 2008 a 2009 byly na oficiálních webových stránkách otevřené skupiny FErUM uveřejňovány samostatné texty Michaly Barnové, která vede Teoretickou sekci. Cílem Teoretické sekce FErUM je upozornit na gender a feminismus ve výtvarném umění a další vizuální kultuře. Mottem Michaly Barnové při metodologické reflexi je neprotěžovat pouze genderovou teorii a interpretaci na úkor dalších teorií a interpretačních možností.
Texty Teoretické sekce z oficiálních webových stránek otevřené skupiny FErUM byly znovu zveřejněny i na tomto blogu Art + Gender + Feminism: Archiv Teoretické sekce FErUM z let 2008-2009