Icelandic Love Corporation

ILC, Invasion – Expansion, 2000; Courtesy ILC.

o islandské umělecké skupině

Island můžeme vnímat jako zemi zaslíbenou v oblasti skloubení profese s osobním rodinným životem; poskytuje dostatek možností, jak se mohou ženy pracovně angažovat, ačkoliv mají malé dítě a naopak mužům-otcům umožňují větší zapojení do péče o dítě. Např. určitou fázi rodičovské dovolené může vyčerpat pouze otec dítěte.

A tak se nám může zdát, že na Islandu mají vše vyřešeno a jakákoliv „feministická revolta“ je již passé. A proto bych svým textem ráda představila umělecké uskupení Icelandic Love Corporation (umělkyň Eirún Sigurðardóttir, Jóní Jónsdóttir a Sigrún Inga Hrólfsdóttir), které se ve svých performancích nevyhýbají jak feministickým aspektům, tak širším společenským otázkám.

Nelze říci, že ILC je ryze feministickou skupinou jen proto, že ji díky přátelství založily ženy, ale je nezpochybnitelné, že jejich tvorba místy odráží právě feministické názory. Výběrově tak představme některé z jejich veskrze originálních a energických performancí.

Sjednocující motivem všech prací ILC je fascinace kostýmy, které se nezřídka stávají nezávislými artefakty po jejich samotné prezentaci. Např. Tent Lady / „Stanová dáma“ z roku 2007 je vlastně červenobílá sukně s florálním potiskem, která je ztvárněna jako funkční stan. Základní ideou je, že svobodná žena má plně moc nad svým tělem a sama tak rozhoduje, koho z přihlížejících pozve pohostinně dovnitř.

Famózní šaty můžeme také vidět ve WildWomanWoodooGrannyDoilyCrochet… (2006), což bychom volně přeložili jako Divoká voodoo žena v babičkou uháčkovaných šatech. Tehdy je oslovila zpěvačka Björk s nabídkou spolupráce na její desce Volta. Společně pak vytvořily voodoo ženu, která se místy díky uháčkované masce v neonových barvách proměňuje v podivné stvoření s ptačími rysy.

Mimochodem vyjádření se pomocí háčkovacích technik není nahodilé. Není důležité, že jde o ruční práci, jíž se po staletí věnovaly právě ženy, spíš jde o vyzdvižení bohaté islandské tradice. Umělkyně o háčkování mluví jako o vysoce kreativním a organickém aktu. Myšlenkově se tak posunují k přírodě, která je na Islandu velmi silným inspiračním zdrojem.

Např. Při performanci Where Do We Go Form Here? / „Odkud a kam jdeme?“ (2001) se autorky zahalily celé do peřin, aby se z bezpečí domu-civilizace vydaly odhodlaně do strašidelné lávové pustiny. V kruté zimě se zádumčivým výrazem objevovaly svět. Jejich síla a přílišná zvědavost je ale uvrhla z útesů dolů. A tak se z vzezření „elfek“ proměnily v uvízlé verlyby, které nakonec objevil a zachránil pes. Nepřeberná islandská scenérie nám ukazuje svou kreativní i destruktivní tvář. Ostatně právě na Islandu si nespoutaná příroda podrobuje člověka nikoliv naopak.

Pro performance ILC je též charakteristická určitá expresívnost a teatralita, která přirozeně zesiluje účinek akcí. V počinu Dynasty / „Dynastie“ (2007) se přiklonily k ekologickým otázkám – v převleku za nastrojené městské paničky z luxusních příbytků upozorňují na globální oteplování a marnotratnost společnosti. V přepychových kožiších a špercích se vydávají na poslední místo zasněžené krajiny. Místo potřebných věcí do islandské divočiny táhnou golfové hole, mobilní telefony nebo notebooky. V poslední zimě pak u ohně zpívají, háčkují, připravují ryby k jídlu nebo střílejí ptáky. Později, když se oteplí, pouze sundají kožichy. Umělkyně rozměr této performance doplnily i o rituální pohřbení výdobytků techniky, aby znovu upozornily, že v přírodě především máme následovat její vlastní zákony.

Živelnost přírody poslouží ILC i k prezentaci ne zrovna pozitivně hodnocených lidských vlastností. V Invasion – Expansion / Invaze – Expanze (2000) se autorky stylizovaly do podoby mořských racků, kteří svým pojídáním mláďat jiných ptáků jsou považováni za tyrany islandské ornitologické říše. Svým nepříjemným kňouráním tyranizují i lidi pod nimi. Pomocí ptačího příběhu chtěly umělkyně upozornit na potenciální zrádnost korporačních magnátů, čímž se posunuly k politickým otázkám.

V nejnovější akci Tight / „Trikot“ (2010) se naopak přiklánějí k vědeckým prvkům. Pomocí dámských silonek konstruují zvířecí říši – pavučinu, do níž se začleňují svou metamorfologickou přeměnou v kokon bource morušového. Skrze dámský doplněk, opět vyzdvihují jedinečnost a originálnost přírody, když mnoho zvířat je schopno produkce toho, co lidé složitými vědeckými postupy vyrábí.

Ačkoliv se zdá, že veškeré akce ILC jsou ve vážném duchu, není to pravda. Právě humor, vtip a hýřivá barevná paleta jsou jejich neodmyslitelnými prvky. Můžete se o tom přesvědčit např. brouzdáním na jejich oficiálním webu www.icl.is. ILC se často loučí slovy

„Budoucnost je nádherná a a láska a humor zachrání svět.“

Článek byl otištěn ve feministickém magazínu FEMA:

Michala Frank Barnová, Icelandic Love Corporation [o islandské umělecké skupině], in: FEMA, feministický magazín, roč. 3, zima-jaro 2011/12, č. 6-7, 2012, s. 53.

Další publikační činnost autorky

,

Leave a Reply

Your email address will not be published.