Blexbolex – etnicky korektní, genderově trošičku pokulhávající

 

V následujícím příspěvku bych se ráda věnovala knize Album lidí od francouzského umělce Bernarda Grangera, jenž ji vytvořil pod pseudonymem BLEXBOLEX. Knihu vydalo na konci roku 2009 nakladatelství Baobab, které se specializuje na originální ilustrátorské a typografické projekty v oblasti knih pro děti. Pro úplnost poznamenejme, že Album lidí na knižním veletrhu v Lipsku získalo titul Nejkrásnější kniha světa.

Na Album lidí mě především upozornila zpráva Kateřiny Černé z únorového čísla Art&antiques. Kateřina Černá v krátkém popisu zmínila, že typografické ztvárnění alba lidí má letitou tradici ve Francii a že nynější “aktuální verze je po všech stránkách politicky korektní.” Autorka dále pokračuje slovy: “Album začíná hesly lidé, muž, žena a pak už tu potkáme, stejně jako v životě, osoby různého stáří a barvy pleti v různých rolích. Nechybí sociálně vyloučení jedinci ani přízraky.”

Pro představu, jak typografie Alba lidí/Imagier des Gens vypadá, se můžete podívat např. na českou verzi zde nebo na francouzskou verzi vyhledejte v prohlížeči obrázky pod heslem “blexbolex, Imagier des Gens”.

V celé knize je tedy hlavní důraz na vizuální složku. Kromě názvu role, profese nebo názvu činnosti nad zobrazenou postavou se její čtenář/řka – lépe řečeno vykladač/ka s dalším textem nesetká. Provedení Alba tak vybízí k samostatné myšlenkové interpretaci. Výsledný příběh postav je zcela v režii jeho/její vykladače/ky.

Pokud více zabrousíme v internetových vodách, můžeme se setkat i s dalšími charakteristikami Alba. Podle Baobabu především jde o “obrazové album lidských typů, profesí, povah či rolí.” Postavy jsou samotným autorem seřazeny do dvojic, “které se doplňují, odporují si, jsou [si] vtipným protikladem [nebo] lehkou ironií”. Na webu Francouzského institutu v Praze se pak můžeme dočíst následující: “Nezáleží na tom, jak Blexbolexovi lidé vypadají, jaké jsou národnosti, ale co ve skutečnosti dělají a jaký je jejich úkol.”

Kniha je avizována jako knihou pro děti, ale je zřejmé, že pro svou originální výtvarnou formu a cíl, na který upozorňují např. výše uvedené citáty, zaujme vykladače/ky nejen dětského věku.

Nyní bych více osvětlila důvod, proč se hodlám věnovat především genderové interpretaci těchto ilustrací.

Danou knihu pojímám jako zajímavou příležitost, kterak mohou rodiče a nejen oni pomoci dítěti vyložit její příběh, povahu, roli lidí, přičemž mohou nezanedbatelně formovat dětský pohled na život a věci kolem něj. Máme zde silný dialog rodiče a dalších lidí se samotným dítětem a knihu jako důležitého prostředníka. Při tomto aktu hraje velkou roli právě to, co nám kniha předkládá, jak uchopuje dané téma a jak nám jej prezentuje.

A zde se naskýtá prostor pro posouzení např. nejen genderové korektnosti, pokud vykladači/čce opravdu záleží na prezentaci daného tématu. V dnešní době totiž zdaleka nejsou passé genderově nekorektní dětské knihy copatých holčiček, které si na ilustracích knih pořád hrají s panenkou, s maminkou, která vaří, zatímco tatínek je „neviditelně“ v práci a bratříček si hraje s autíčkem nebo stavebnicí.

Z tohoto důvodu jsem se detailně zaměřila na genderovou korektnost u knihy Album lidí.

Kniha je opravdu „etnicky korektní“. Heslo TATÍNEK reprezentuje postava černocha s dítětem za krkem. Svou vizáží nám spíš připomíná africké kmen než tatínka byznysmana v práci. V tomto případě se tedy Blexbolex nespokojuje s reprodukováním stereotypních vzorců a vizuálních odrazů lidí, které potkáváme kolem nás v našich končinách. S černoškou se pak setkáváme např. u hesla LETUŠKA, což je velmi sympatické v kontrastu, jak nám image letušky prezentují ostatní media – nezřídka se jedná o bělošku – blondýnu s ultra štíhlými mírami. Rovněž heslo OBCHODNÍKA představuje černoch. Nebo slamák trojúhelníkového tvaru VENKOVANKY nám může a nemusí připomenout asiatku. Stejně tak RYBÁŘ může a nemusí být eskymákem. Kontinentální/národnostní pluralitu podporuje i japonská Gejša, která je vyobrazena pod heslem KRÁSKA nebo indická BOHYNĚ. Kniha reaguje i na další kulturní specifika – např. náboženské vyznání u hesel MNICHA, RABÍNA.

Album lidí neopomíjí ani ty, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Podnětnou diskuzi může otevřít SIROTEK, VĚZEŇ, UTEČENEC, muž/žena spící v krabici – BEZDOMOVEC nebo žena s dítětem jako UPRCHLICE. V Albu nechybí ani téma handicapovaných např. INVALIDA (člověk bez ruky), SLEPEC nebo volně též HRBÁČ; ti mohou dítěti pomoci pochopit odlišnost a potřebu tolerance atd.

Nyní se posuňme k genderové korektnosti profesí a činností, které zaujímají zobrazení lidé.

Budeme-li ilustracemi listovat a interpretovat je na základě jejich dvojic – tj. zobrazení na dvojstránce knihy, pak muž a žena se víceméně střídají. Např. hesla dvojstránek NEBOŽTÍK-BABIČKA; SIROTEK (kluk/děvče) – DVOJČATA (dvě holky); PROVAZOCHODKYNĚ-VZPĚRAČ; AKROBATKA-INSTALATÉR; LÉKAŘKA-KOVÁŘ; HASIČ-ČARODEJNICE; CYKLISTKA-VZDUCHOPLAVEC; ŘIDIČKA-STOPAŘ; ČESAČ OVOCE – TRHOVKYNĚ; PLAVKYNĚ-SURFAŘ; SKOKANKA-POTAPĚČ, ŠVADLENA-FAKÍR; PRINCEZNA-VLKODLAK nebo hesla dvojstránky VÍLA-PINOCCIO.

Pokud ale budeme posuzovat muže a ženy na ilustracích jednotlivě a pouze na základě jejich demonstrované profese, pak jsem názoru, že právě zde kniha Album lidí citelně genderově pokulhává. Je pochopitelné, že k tomu, aby byla kniha zcela genderově korektní ve všech směrech, by bylo potřeba opravdu detailní analýzy, což by ovšem mohlo notně narušit kreativní přístup a samotný umělecký záměr ilustrátora Bernarda Grangera. Na obranu Grangera je také nutno dodat, že jeden umělec/kyně nemůže nikdy ošetřit veškeré významy. Nicméně můžeme se nyní zamyslet, jak by i v této oblasti mohla kniha více podpořit rovnoměrné zastoupení muž a žen v povoláních nebo činnostech, která jsou mnohdy stereotypně připisovány jen jednomu/jedné.

Určitá diskrepance je patrná spíše ze začátku knihy. Již výše zmíněná hesla ukazují, že česká verze knihy se nevyhýbá pojmenování činností v ženském tvaru. Pokud se ještě vrátíme k samostatnému výrazu ilustrací, pak je zřetelné, že celkově jsou osoby pojednány bez velkých detailů. Tudíž spící lidé s krátkými vlasy u hesel SPÁČ-PACIENT mohou být v konečném interpretačním výkladu stejně tak ženami jako muži. Stejným příkladem je i dvojstránka hesel ASTRONAUT-SNÍLEK, nebo dále hesla povolání a činností: BIOLOG, ASTRONOM, RISKÉR, FILMAŘ, ILUZIONISTA, INSTALATÉR, NATĚRAČ, SPREJER, MALÍŘ, LEPIČ, MOTORKÁŘ, DÝDŽEJ, HASIČ PUMPAŘ, ČESAČ OVOCE, ZAHRADNÍK, SURFAŘ, POTÁPĚČ, PLAVČÍK. U všech jsou detaily v účesu či oblečení natolik minimální a častokrát detaily zcela chybějí, pročež jejich pozorovatel/ka nemůže dané lidi přesně identifikovat ani jako muže a ani jako ženy.

Naskýtá se tedy otázka, proč v těchto případech není u daných hesel i ekvivalent ženského tvaru ASTRONAUT, ASTRONAUTKA nebo SNÍLEK, SNÍCÍ dále BIOLOG, BIOLOŽKA; FILMAŘ, FILMAŘKA; ILUZIONISTA, ILUZIONISTKA atd., když identifikace osoby s hochem/mužem je natolik minimální nebo zcela chybějící? Mnozí kritici/čky mohou namítnout, že doslovné uvádění mužského a ženského tvaru je jen redundantní kosmetickou záležitostí, ale osobně jsem názoru, že právě tento explicitní důraz na oba tvary podpoří svou vícevýznamovost a nepochybně je podkladem pro podnětný dialog dítěte s rodičem nebo ostatními lidmi nad samotnou knihou.

Nezanedbatelně oba ekvivalenty tj. ženský i mužský tvar pro danou profesi nebo činnost vedou pozorovatele/ku ilustrací k tomu, že není nijak mimořádné a abnormální mít ASTRONAUTKU, BIOLOŽKU, ASTRONOMKU, RISKAŘKU, FILMAŘKU, ILUZIONISTKU, INSTALATÉRKU, NATĚRAČKU, SPREJERKU, MALÍŘKU, LEPIČKU plakátů, MOTORKÁŘKU, DÝDŽEJKU, HASIČKU, PUMPAŘKU, POTÁPĚČKU, SURFAŘKU nebo PLAVČICI.

Jak již jsem poznamenala, knize určitým způsobem škodí, že čtenář/ka, vykladač/ka se zvláště na jejím začátku setkává hlavně s povoláními mužů: PROFESOR(ka), VYNÁLEZCE, BIOLOG, ASTRONOM, PRODAVAČKA, SKLENÁŘI, ŠPION, POLICISTA, ZLODĚJ, LETUŠKA, LUPIČKA, LISTONOŠKA, OBCHODNÍK, ZEDNÍK a např. KOPÁČ. Tato začínající řada by nás totiž mylně mohla směrovat k úsudku, že autor knihy rozděluje povolání lidí stereotypně na mužská a ženská a pakliže jsou zastoupeny ženy, tak je jejich profesi přisuzována nižší prestiž.

Nicméně je sympatické, že na druhé straně umělec zdůrazňuje roli žen i tam, kde bychom stereotypně mohli mít tendenci zmiňovat nejprve muže. Např. půvabné heslo LUPIČKY nebo SÓLISTKY, LOUTKÁŘKY, HRDINKY, PROVAZOCHODKYNĚ, AKROBATKY, LÉKAŘKY, LYŽAŘKY, CYKLISTKY, TÁBORNICE, TRHOVKYNĚ, ŘIDIČKY, UPRCHLICE, PLAVKYNĚ, nebo SKOKANKY.

Trochu nešťastně ztvárněná jsou jen hesla PROFESORA, kdy postava pod pojmenováním je evidentně ženou, PRODAVAČKA a la Superstar nebo konotace dvojstránky MUŽ-ŽENA, kdy MUŽ je zpodobněn jako vážená osoba v obleku s novinami a hůlkou, kdežto ŽENA je ženou – fintilkou se zrcátkem.

Na závěr této problematiky můžeme dodat, že by bylo jistě zajímavé zjistit, zda tam, kde u pojmenování povolání nebo činností chybí ekvivalent ženského tvaru, měl na mysli samotný umělec Bernard Granger jen muže, přestože to z výrazu osob nelze vůbec určit. A ženami pak byly pouze ty postavy, u nichž čtenář/ka má pojmenování pro změnu jen ženský tvar.

Téma Blexbolexova Alba lidí bych uzavřela slovy, že i přes mnou popsané výhrady jde o knihu na českém trhu ojedinělou, velmi originální a především vtipnou. Je působivé, kterak umělec v jedné knize propojuje tolik vážných, nevážných, rozmanitých a současných témat (např. heslo TOP MODELKY, nebo HRDINKY – dívky věnující se bojovému umění) nebo i témat s historickým nádechem – např. heslo LIDÉ NA PROCHÁZCE, které nám připomíná francouzský původ ilustrací nebo obraz Georgese Seurata, Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte.

Půjdete-li kolem knihkupectví, nezapomeňte rozhodně nahlédnout např. na velmi vtipné a roztomilé dvojstránky hesel LYŽAŘKA-BRIGÁDNÍK (brigádník v neurčitém převleku Mikuláše nebo Santa Clause), DŘEVORUBEC-KAT, HORNÍK-JESKYNNÍ MUŽ, HASIČ-ČARODEJNICE, NÁMĚSÍČNÍK-JESKYŇÁŘ, ŠVADLENA-FAKÍR nebo dvojstránka OHNIVÝ MUŽ-SNĚHULÁK.

Autorka textu: Michala Barnová

* Použité zdroje jsou uvedeny webovými odkazy přímo v textu.

,
One comment on “Blexbolex – etnicky korektní, genderově trošičku pokulhávající
  1. Panenko skákávý… byl bych asi příliš nekorektní, kdybych napsal ještě něco víc! Opravdu nestačím se diviti. Jediné, co mi zbývá, je doporučit dlouhou a vydatnou léčbu Emanuelem Lévinasem.

    P.S.: A nechtějte po mě raději, abych se Vám tu pouštěl do rozboru Vašich argumentů vůči mnohým z nichž je papír materiál naprosto neprostupný. Jen pro ukázku, skutečně je tak nesmírně jasné, že muž v saku značí cosi pozitivního? Cožpak jste nikdy neslyšela o “sáčkařích”? A takto by se dalo pokračovat.

Leave a Reply

Your email address will not be published.